Světová premiéra autorského filmu Tomáše Svobody na MFF JiHlava v sekci Česká radost!
Pojem kinetopsie označuje poruchu vnímání, při níž se člověku zdá, že se hýbou ve skutečnosti nehybné objekty. Název tak představuje určitou metaforu společenské situace, v níž se nacházíme: Revoluce proběhla před více než třemi dekádami, a zatímco nepřehledná současnost přináší stále nové problémy, veřejná diskuze se mnohdy stále točí kolem honu na „strašidlo komunismu“ – univerzální abstrahované zlo, které dodnes za všechno může a neustále nám hrozí svým návratem. Právě v jeho stínu je pak snazší nevidět reálné výzvy přítomnosti i kritické momenty politické transformace, která určila ekonomické i kulturní podmínky, v nichž žijeme.
Projekt si tedy s nadsázkou bere „devadesátkovou“ ikonu podnikatele a gangstera Ivana Jonáka, v níž se dobře ukazuje často přehlížená (personální) kontinuita (před)revolučního a porevolučního dění. K tématu však přistupuje zábavnou až thrillerovou formou. Pro mladé protagonisty, kteří se již narodili do svobodného státu a řeší docela jiné problémy, se Jonákův příběh stává doslova detektivním případem k rozpletení. Jejich závěrečný nadreálný střet s někdejší revoluční generací, která v útrobách chátrajícího Discolandu stále „bojuje proti komunistům“ tak představuje symbolickou konfrontaci s izolovaným pohledem na svět, který je zjevně absurdní – a přesto ho musíme pořád znovu překonávat.
Neschopnost namířit kritickou pozornost produktivním směrem a odhalit skutečné viníky mnoha problémů se přitom zdaleka netýká jen České republiky, ale i řady dalších postsocialistických zemí, v nichž se jejich vlastní „Jonákové“ pod pláštíkem revoluce dokázali obohatit na úkor ostatních a často si dokonce najít pohodlná místa v novém systému. Potřeba přehodnotit idealisticky černobílou perspektivu (po)revolučních dějin tak sahá daleko za hranice Discolandu a bez jejího naplnění se stěží posuneme v řešení aktuálních otázek.
Text Noemi Purkrábková
